Město Klecany - Městský úřad Klecany - oficiální web města Město Klecany - Městský úřad Klecany - oficiální web města

Václav Beneš Třebízský

(27. února 1849 - 20. června 1884)

 Václav Beneš Třebízský

 

Václav Beneš se narodil 27. 2. 1849 v Třebízi u Slaného v rodině krejčího.

Otec malého Václava se zajímal o českou historii a byl rovněž velký vlastenec a písmák. Zájem o historii lze zaznamenat i u děda z matčiny strany, u něhož Václav obdivoval poutavý způsob vyprávění.

Školu navštěvoval v nedalekých Kvílicích. Poté nastoupil do piaristického gymnázia ve Slaném, kde v té době už začal studovat i básník Jaroslav Vrchlický. Do školy ve Slaném chodil Václav denně více než 8 km tam i zpět pěšky. Cesta mu musela navzdory mladému věku působit značné obtíže, neboť od mládí trpěl tuberkulózou plic i kloubů. V r. 1866 byl přijat do arcibiskupského konviktu v pražském Klementinu, kde bydlel, s podmínkou, že bude studovat na vyšším německém novoměstském piaristickém gymnáziu Na příkopech.

Po absolvování gymnázia studoval na bohoslovecké fakultě. Začal také brzy studovat jazyky, především ruštinu, slovinštinu a polštinu. Prostředí, ve kterém bydlel, ještě zhoršovalo jeho neduhy. V r. 1872 se mu nemoc kloubů natolik zhoršila, že musel na léčení do Teplic. Pro postupující nemoc pak byl nucen opakovat druhý ročník teologie.

V této době již začal pod pseudonymem psát své první literární pokusy. Brzy na to také přijal své druhé jméno Třebízský, protože v té době na literárním poli působil již Václav Beneš Šumavský.

V létě r. 1873 se Václav Beneš léčil v Mariánských Lázních. V r. 1875 dokončil bohoslovecké studium a byl vysvěcen v chrámu svatého Víta. Svou první mši sloužil v Týnském chrámu. V této době je už Václav Beneš Třebízský autorem mnoha povídek. Na jaře r. 1875 se Třebízský stal kaplanem v Lítni u Berouna. V listopadu téhož roku onemocněl zápalem plic a pohrudnice, a to natolik že ho musela ošetřovat maminka. Na jaře r. 1876 nastupuje Václav Beneš Třebízský na své druhé kaplanské místo zde v Klecanech, kde píše většinu svých stěžejních děl. Zde také učil ve škole.

V r. 1882 zemřela Benešovi matka, s jejíž ztrátou se vyrovnával jen velmi těžko.
V létě r. 1883 podnikl výlet do Vídně a do Alp a při zpáteční cestě se stavil v Jižních Čechách v Mladošovicích u faráře Fischmeistera, kde při mši svým kázáním zaujal mnoho lidí. Václav Beneš Třebízský byl tamním prostředím i lidmi natolik nadšen, že přislíbil na příští rok další návštěvu. Osud mu však nedopřál splnění tohoto slibu.

Třebízský i přes svůj špatný zdravotní stav stále psal a podnikal vycházky po okolí, při čemž několikrát přechodil zápal plic a pohrudnice. Koncem roku 1883 se jeho stav výrazně zhoršil. Na jaře r. 1884 Třebízský píše už jen s velkými obtížemi. Proto se v červnu 1884 odjíždí léčit do Mariánských Lázní, kde je ubytován nejprve v centru města a později poblíž Lesního pramene.

Dne 14. června dostal chrlení krve a šest dní na to 20. června 1884 umírá. Pohřeb Václava Beneše Třebízského byl slavný. Jeho pozůstatky byly převezeny do pražského Týnského chrámu a odtud na vyšehradský hřbitov, kde je pochován. Na hrobě je umístěna socha Františka Bílka nazvaná „Žal“, která představuje bolest českého národa nad smrtí svého spisovatele.

Václav Beneš Třebízský byl nejoblíbenější spisovatel své doby. Čeští čtenáři ho označovali za „miláčka lidu“. O každou jeho novou knihu byl velký zájem, neboť jeho tvorba ve své době posilovala vlastenecké cítění národa.
Třebízského románová tvorba vykazuje mnoho společných znaků s tvorbou Aloise Jiráska. Ve svých dílech se věnuje různým obdobím českých dějin, přičemž jeho nejoblíbenějším tématem bylo husitství. Děje mnoha Třebízského děl jsou zasazeny do míst, kde se Třebízský narodil a působil, tedy na Slánsko, Berounsko a do okolí Klecan.

Z povídkových souborů uveďme:

  •  V červáncích kalicha
  •  V záři kalicha
  •  Pod doškovými střechami
  •  Z různých dob
  •  Ze sázavských letopisů
  •  Z pověstí karlštejnského havrana
  •  Pobělohorské elegie
  •  Povídky starého zbrojnoše a jiné obrázky z naší minulosti

 

Románová tvorba:

Královna Dagmar je příběhem Dagmary, původním jménem Markéty, dcery českého krále Přemysla Otakara I., která se provdala za dánského krále Valdemara a kterou si dánský lid velmi zamiloval.

Královna Dagmar - V.B. Třebízský      Královna Dagmar - Třebízský

 Historický román Anežka Přemyslovna se odehrává ve 13. století a přibližuje čtenáři životní moudrost abatyše Anežky Přemyslovny. Autor barvitě popisuje Václavův dvůr i křižácké války.

Anežka Přemyslovna - Třebízský

Snad nejznámější Třebízského román jsou Bludné duše, v nichž autor poutavým způsobem popisuje selské bouře na Lounsku v roce 1775 za doby vlády Josefa II. Utiskovaný lid ze vsi Jiřice po zatčení sedláka Květa povstane proti vrchnosti. Tento román je historicky věrným zachycením dobových událostí s romantizujícími prvky a smířlivým koncem.

Bludné duše - Třebízský

Z pověstí karlštejnského havrana jsou příhody, které údajně vyprávěl havran sedící na košaté lípě, jehož pozoroval Třebízský z oken své kaplanky v Litni. Někdy bývá tento povídkový soubor uváděn pod názvem Povídky karlštejnského havrana. Autor se zde obrací především k mládeži, aby se učila žít z historie svého národa, z jeho období slávy i poroby.

Povídky karlštejnského havrana - Třebízský    Povídky karlštejnského havrana - V.B. Třebízský

Cyrilka na Hané je spojena s další novelou Pod skalami. Děj obou novel se odehrává za vlády prvních Přemyslovců a v době působení Cyrila a Metoděje.

Cyrilka na Hané - Třebízský

 

V podvečer pětilisté růže – děj románu je zasazen do rudolfínské doby, do níž spadá i konec slavného rodu Rožmberků.


Trnová koruna je příběhem z období třicetileté války, ve kterém je vyobrazen mocenský boj v době pobělohorské.

Méně známá je Třebízského tvorba pro děti, především pohádky. Z nich si připomeňme:

  • Za dračí korunu
  • Jak se stal Matěj Cvrček doktorem
  • Krejčík králem
  • Sudičky v Poohří 

Jaroslav Vrchlický věnoval Václavu Beneši Třebízskému oslavnou báseň:

Václav Beneš Třebízský
Čech, člověk, kněz – vše v krásném souzvuku,
vše srdcem pojato a posvěceno,
a život plný práce bez hluku,
a láska i těch malých v sladké věno,
v svých dílech pomník,
v srdci lidu jméno,
vždy vlídný úsměv pod šedivou skrání
a pozdním časům ještě požehnání,
nelze dáti ani.

 

 Třebízský-busta

 

Text: Ing. Jitka Homoláčová