Historie jezu Klecany

Roku 1868 byla nařízena souvislá úprava řeky od Prahy do Mělníka. Tuto úpravu si vyžádala stále více se rozvíjející lodní doprava. Hlavním cílem úpravy bylo odstranění pevných jezů. Výsledek tohoto postupu však nebyl plně vyhovující a plynulé lodní spojení Prahy s Německem a Severním mořem se neuskutečnilo. Tehdejší odborníci prosazovali po vzoru Francie tzv. kanalizování, které představovalo úpravu břehů, stavby jezů a plavebních komor.

 

Celý vývoj plánované úpravy urychlilo sucho v r. 1893, kdy stav vody byl natolik nízký, že za celý rok mohly lodě plout s plným ponorem jen 20 dní a nový Holešovický přístav tak nebyl plně využit. Dne 6. 12. 1896 byla zřízena Komise pro kanalizování řek Vltavy a Labe. Tato komise také rozhodla o stavbě jezu v Klecanech. Stavbu jezu zahájila firma Lanna v červenci 1897. Koncem r. 1898 bylo dílo dokončeno a 19. února 1899 mohl být jez vyzkoušen.

 

Na stavbě se pracovalo i v noci a konečný počet dělníků dosáhl 650 mužů. Výstavbu financovala ze dvou třetin rakouská vláda a z jedné třetiny české místodržitelství.   

Namísto původních dvou ostrovů, které se nacházely mezi Roztokami a Klecanami byl vytvořen ostrov jediný. Dále byl zasypán náhon a odtokový kanál u tzv. Moldavského mlýna (pozdější Penicilinka, dnes VUAB Pharma) a rovněž byl vybudován nový přístav pro osobní i nákladní dopravu a upraveny stávající přívozy.

 

Zdymadlo se skládá z jezu o třech polích, zde hradlových, s vorovou propustí (tzv. vorovinou) o šířce 12 m, z malé plavební komory 11 m široké, 78 m užitkové délky a z velké (tzv. vlakové) komory o šířce 20 m a užitné délky 147 m.

 

Výstavba domku jezného začala v květnu 1897 a již 30. září téhož roku byl domek zkolaudován. Ke svému účelu slouží dodnes a na jeho zdi jsou zaznamenány výšky hladiny Vltavy při povodních od roku 1890.

 

Tři jezová pole byla oddělena pilíři, mezi které se postavila kovová konstrukce, která byla v době zimní plavební přestávky nebo při velké vodě příp. plovoucích ledových krách sklopena a uložena na dně řeky. Na takto postavenou jezovou konstrukci se ve směru proti vodě zasouvala do vody dřevěná hradla, dlouhá více než 3,5 m, o hmotnosti cca 30 kg, opatřená kovovým okem.

 

Na hradla bylo používáno dřevo smrkové nebo jedlové, výjimečně i modřínové, které bylo nejvhodnější, ale zároveň nejdražší. K zahrazení celého jezu bylo potřeba 868 hradel a 174 hradel bez horního kování (tzv. bokovnic).

 

Pro zahrazení vorové propusti bylo třeba 100 tzv. vorovaček. Postupným vkládání nebo vytahováním hradel byla udržována horní hladina jezu v předepsané toleranci. Když si uvědomíme, že se tato činnost prováděla ručně, tak je na místě poukázat na nutnost značné zručnosti, znalosti řeky a především dobré fyzické kondice pracovníků jezu.

 

V 70. letech 20. stol. byl upřesněn postup modernizace hradlových jezů a bylo rozhodnuto, že všechny jezy budou hrazeny podpíranou ocelovou kladkou a v rámci jejich modernizace se vybuduje alespoň jedno nové jezové pole. Na jezu v Klecanech to bylo pravé pole, které bylo v r. 1975 zajímkováno a připraveno k zahájení stavby.

 

Starý jez zůstal zachován tak, že jeho konstrukce je sklopena na dně řeky. Jednotlivá jezová pole jsou hrazena ocelovou dutou klapkou podpíranou hydraulickými válci. Kapacita jezu je 650 m³. Zahájení stavby nového jezu urychlila pravděpodobně povodeň v srpnu 1977 (průtok 1528 m³), kterou jez na první pohled přestál bez poškození. Avšak 11. listopadu téhož roku došlo k samovolnému zřícení ve 3. poli.

 

Nový jez vybudovala polská firmy Budimex. Stavba byla zahájena počátkem r. 1978. Práce byly prováděny v trojsměnné provozu. Nová konstrukce je přisazena po směru toku ke starému jezu a respektuje původní rozvrh jezových polí a pilířů. Těsně před svým dokončením musel nový jez čelit velké vodě, kdy nejvyšší stav byl naměřen 21. 7. 1981 ve 13. 00 hod. – průtok 1 450 m³. Při výstavbě nového jezu byla zachována původní vorová propust, která byla využita v r. 1985 k postavení malé vodní elektrárny. Ve spolupráci s ČKD Blansko zde byly umístěny 4 přímoproudé Kaplanovy turbiny typu 4K84-1000mm.

 

Při spádu vody dosahovaly tyto turbíny průměrného výkonu 40 KWh. Pro zlepšení zhodnocení průtoku byla v r. 2 000 zahájena výstavba nové elektrárny se dvěma turbínami typu SemiKaplan s průměrem oběžného kola 2 300 mm Hydrohrom SSK. Každá turbína o hltnosti 20 m³/s.

Souběžně s jezem vede pode dnem řeky obslužná chodba, která umožňuje průchod mezi konci jezu, tj. mezi pravým břehem a ostrovem.

 

Pro chod každého jezu jsou důležití především jeho zaměstnanci a hlavně jezný. Za léta existence jezu v Klecanech se zde jezných vystřídalo poměrně hodně. Prvním jezným v Klecanech byl Augustin Pešek, od r. 1928 Adolf Konzál, od r. 1947 František Srp, od r. 1952 Josef Kaluš, který zde byl jen krátce a po něm nastoupil František Hokeš a od r. 1969 Karel Beran. V současné době funkci jezného zastává Jiří Kukelka.   

 

Největší zátěží prošel klecanský jez při povodni v roce 2002 (viz příloha zpravodaje z 5. 7. 2012), kdy hladina vody u Klecan dosáhla úrovně 184,38 m n. m. a celé vodní dílo bylo značně poškozeno. Znovu uvedeno do provozu bylo v r. 2003.

 

       

 

Možná si návštěvníci Klecánek ani neuvědomí, že budovu správy jezu a jeho okolí mohli vidět v televizi již dříve, a to nejenom při povodňových zpravodajstvích. V letech 1974 – 1979 natáčel Jiří Sequens seriál Třicet případů majora Zemana v hlavní roli s Vladimírem Brabcem. Patnáctá epizoda nazvaná Kvadratura ženy byla z velké části natáčena právě na jezu v Klecánkách. Předlohou tohoto dílu byl skutečný případ z r. 1951, kdy došlo v řece za Roztokami k nálezu balíku, v němž bylo torzo rozčtvrcené ženy.

 

Filmový příběh je situován do r. 1958 a k zajímavostem patří, že při natáčení tohoto dílu přišel za režisérem Sequensem syn skutečného vraha, podle jehož činu byl díl zfilmován a s natáčením nesouhlasil. Přesto byl tento díl dokončen a o tom jak to bylo doopravdy, se můžeme dočíst na adrese http://www.majorzeman.eu/vzkaznik/291-jak-se-toil-serial-ticet-pipad-majora-zemana

 
 

 Přibližně kilometr pod jezem, po toku řeky, jsou plavební komory, ke kterým vede horní plavební kanál o délce 936 m. Původně byla první komora se svislými zdmi o šířce 11 metrů a délce 73 metrů, druhá se šikmými zdmi o vnitřní šířce ve dně 20 m a délce 133,4 metru s vjezdovými vraty širokými 11 metrů, a dolní plavební kanál o délce 116 metrů.

 

Koncem 80. let byly při rekonstrukci plavební komory vybaveny svislými stěnami z ocelových štětovnic a horní vzpěrná vrata byla nahrazena hydraulicky ovládanou klapkou, přičemž došlo ke zkrácení užitné délky malé komory na 58,5 metrů.

Plavební komora je v provozu denně od 7 do 17 hodin. Požadavek na proplavení mimo tuto dobu je třeba předem projednat se správou komor.

 

   

 

Text: Ing. Jitka Homoláčová